Pointless blog: Praha/ Prague

CZECH:

Jak asi většina z vás zaznamenala, tak trochu jsem se stavila v Praze... jak že se to přihodilo? Působenim kamarádů tady v Německu a vědomím toho, že takovou příležitost mám opravdu jen jednou v životě, (už to vyvíjí docela velkej tlak..), jsem se rozhodla pokusit se zůstat na celej rok. Z Prahy se mi přez skype donesla zpráva že paní ředitelka Böhmová nedovolí nic dokud nebude mít na stole papír že jsem geniální, a to doslova. Takže jsem rychle dokoupila jízdenku a z Drážďan se proti plánu a zákazu YFU (ne, vtípek, samozřejmě že to věděli...) jsem se vydala v neděli večer směr Praha. Kromě toho že jsem UDĚLALA ten psychologickej test, kterej byl potřeba a tímto oznamuju že oficiálně ZŮSTÁVÁM NA ROK, jsem se stavila ve škole. Nečekaně. Tajně. A zákeřně. Nikdy nezapomenu na výraz všech když jsem se objevila ve třídě nebo jak Verča a Gábi začaly brečet když mě obejmuly. Upřímě, mám z toho na krajíčku doteď. Přišlo spoustu otázek, vět typu: "To neni fér, proč si přijela, teď nám budeš chybět ještě víc!" apod. a celkově to bylo skvělý, krásný a hrozně smutný. Zjistila jsem jak mi ty lidi vlastně hrozně chyběli a chybět budou. Zároveň jsem si vyzkoušela, že vrátit se uprostřed roku potom by bylo víc než divný a vlastně jsem ráda že jsem se pro ten rok rozhodla. Mám tu nejlepší třídu na světě a budou mi šíleně chybět ale snad se ten rok vyplatí potom v budoucnu. Propásnu naší akademii, ples, majáles, restart a určitě ještě kopu věcí. Vlastně rok plnej zážitků. Ale zato mám tak trochu druhej život tady, kamarády, rodiny a snad ještě spostu zážitků v kůži výměnnýho studenta. Samozřejmě nesmim zapomenout rodinu- rodiče, Kraštůfka, babičky, dědečky ale i Zuzku, Martina, tetu a hlavně Helenku kterou propásnu jak vyrůstá. Ale o to si to pak víc užijem až přijedu, slibuju!
Mám vás všechny hrozně moc ráda. Každýho jednoho z vás!

ENGLISH:

As most of you probably noticed, I kind of stopped at Prague ... How that happened? Because of my friends here in Germany and the feeling that I´ll have such an opportunity really just once in my life, (it's quite a big pressure so far ..), I kinda decided to try to stay for a whole year. I heard from Prague (thanks skype) that our headmistress mrs. Böhmová don´t want to allow anything until she´ll have on her desk the paper that I'm a genius, literally. So I quickly bought ticket from Dresden and against my plans and YFU rules (not a joke, of course they knew ...) I went on a Sunday evening towards Prague. In addition, I've done the psychological test, which's been needed and I made it so I´m officialy staying FOR THE WHOLE YEAR. I also stopped at the school. Unexpectedly. Secretly. And maliciously. I'll never forget the look of my friends when I appeared in the classroom or as Verča and Gabi started to cry when they hugged me. Frankly, I wanted to cry too. Than came a lot of questions, phrases like "That's not fair, why did you come, now we'll miss you even more!" etc. and I had a really great time, it was beautiful and terribly sad. I found out how much I those people actually missed and will miss. At the same time I experienced how it´d be to get back in the middle of the year- it would be more than strange, and actually, I'm glad that I decided for the whole year. I have the best class in the world and I will miss them sooo much but hopefully this year´ll worth it. I miss our academy, prom, rag and definitely much more things. Actually a year full of experiences. But it got a kind of second life here, friends, family, and perhaps even more funny experiences in the skin of an exchange student. Of course we can not forget the family-parents, Cristoph, grandmothers, grandfathers but Zuzka, Martin, Aunt and especially Helen that I miss growing up. But that's it and we´ll enjoy it even more when come, I promise!
I love you all very much. Everyone one of you!